tag:blogger.com,1999:blog-87135377417371855352024-03-13T21:31:57.975+05:30रणरागिणीReshma Ranehttp://www.blogger.com/profile/07343060370799538835noreply@blogger.comBlogger5125tag:blogger.com,1999:blog-8713537741737185535.post-71766833072431507352015-03-27T13:00:00.000+05:302015-03-27T13:04:36.697+05:30सर्व सत्तास्थाने ताब्यात असूनही मराठा समाज मागास कसा ?<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjN5l0SCDLIpKvkhJQ-PZKHlHT_TrIQdzCr5PDdLcH2aQ7TGdz0ZF-8rJ1y2BSERi04jKfiDwIaIq3LB6i4yFkU4NJTJ53T4FCHfsDz2aidTtX2vYkJ-LDOKthSzPEwfilZeXUyUYl0pPk/s1600/maratha+reservation.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjN5l0SCDLIpKvkhJQ-PZKHlHT_TrIQdzCr5PDdLcH2aQ7TGdz0ZF-8rJ1y2BSERi04jKfiDwIaIq3LB6i4yFkU4NJTJ53T4FCHfsDz2aidTtX2vYkJ-LDOKthSzPEwfilZeXUyUYl0pPk/s1600/maratha+reservation.jpg" height="169" width="320" /></a></div>
<div dir="ltr" style="text-align: justify;">
<span style="color: #cc0000;"><i><b>'थप्पडीचे डोहाळे' हा अग्रलेख (दै. लोकसत्ता, 18 मार्च ) आणि त्यावरील
प्रतिक्रिया ( 19 मार्च ) वाचली. अग्रलेखात मराठा आरक्षणाबाबत जी भूमिका
मांडली आहे ती अगदी योग्य आहे. परंतू मराठा समाज हे वास्तव स्विकारायला
तयार नाही.</b></i></span> महाराष्ट्रामध्ये स्वातंत्र्योत्तर काळात मराठा समाजाची
सामाजिक, राजकीय, आर्थिक प्रगती अत्यंत वेगाने झाली. सामाजिकद्रुष्ट्या हा
समाज बलदंड असल्याने आणि या समाजाची लोकसंख्याही लक्षणीय असल्याने सर्व
क्षेत्रात या समाजाने आपले वर्चस्व निर्माण केले आहे. राजकारणात मराठा
समाजाला प्रमाणापेक्षा जास्त</div>
<br />
<a name='more'></a>प्रतिनिधित्व आहे. मुख्यमंत्री, उपमुख्यमंत्री
आणि सर्व महत्वाची खाती ही मराठ्यांच्याच ताब्यात असतात. (सध्याचा अपवाद
). सहकार क्षेत्रावर पुर्णपणे मराठा समाजाचे वर्चस्व आहे. साखर कारखाने,
दुधसंस्था, सूतगिरण्या अशा प्रकारच्या शेकडो संस्था मराठ्यांच्या ताब्यात
आहेत. राज्यातील बहुतांशी जमिनीची मालकीही त्यांच्याकडेच आहे. राज्यातील
अनेक शिक्षणसंस्था/विद्यापीठे मराठा समाजातील व्यक्तींच्या मालकीच्या आहेत.
समाजात ब्राह्मणांखालोखाल मराठा समाजाला मान-सन्मान, प्रतिष्ठा आहे.
मराठेही (यात गरीब मराठेही आले) स्वत:ला शहाण्णव कुळी, पाटील, देशमुख
समजतात. समाजात मिरवायला जातीचे मोठेपण पाहिजे आणि आरक्षणासाठी मात्र
मागासपणा सिद्ध करण्याचा खटाटोप ही दुटप्पी भूमिका आहे. अनेकदा
निवडणूकांमध्ये मराठा उमेदवार खोटे कुणबी प्रमाणपत्र सादर करुन निवडणूका
जिंकतात. अशा प्रकरणात न्यायालयाने सदर कुणबी प्रमाणपत्र रद्द ठरवली आहेत.
म्हणजे एकीकडे मराठा आरक्षणही हवे आणि खोट्या दाखल्यांच्या आधारे
ओबीसींच्या जागाही हव्यात हा कोणता न्याय आहे ? अजून एक महत्वाची गोष्ट
म्हणजे सद्यस्थितीत मराठा समाज सर्वच क्षेत्रात पुढारलेला असल्याने त्याना
आरक्षणाची गरज नाही. तरीही मागासवर्ग आयोगाच्या सूचना/शिफारशी डावलून आणि
घटनाबाह्य राणे समितीचा पोकळ आधार घेऊन सरकार मराठा आरक्षणाचे घोडे पुढे
दामटणार असेल तर याचे गंभीर परिणाम त्याना भोगावे लागतील.</div>
Reshma Ranehttp://www.blogger.com/profile/07343060370799538835noreply@blogger.com22tag:blogger.com,1999:blog-8713537741737185535.post-16148349759686516142015-03-08T15:26:00.001+05:302015-03-27T13:01:57.231+05:30स्त्री सक्षमीकरण ही काळाची गरज <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEikYI-98908NuuZNbrdLXyzDSKvn7DCJcGWvnd50Q0Z9-UbAchwqpUQPxYt4ZPGqsGUp7c3eIIRW6rm9H8AOQT7rWVN7wVNJL1lRVU4bZ9YqUNKGeME5f2jjhGJPoMoIt4RHjL4D4qVjFU/s1600/IMG_20150308_152309.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEikYI-98908NuuZNbrdLXyzDSKvn7DCJcGWvnd50Q0Z9-UbAchwqpUQPxYt4ZPGqsGUp7c3eIIRW6rm9H8AOQT7rWVN7wVNJL1lRVU4bZ9YqUNKGeME5f2jjhGJPoMoIt4RHjL4D4qVjFU/s1600/IMG_20150308_152309.JPG" height="244" width="320" /></a></div>
जागतिक महिला दिनानिमित्त महिलांची एकूणच परिस्थिती आणि त्यांचे समाजातील स्थान याबद्दल चर्चा चालू आहे. महिलांवर होणारे अन्याय, अत्याचार, महिलांची उपेक्षा, समाजातील त्यांचे निम्न स्थान यावर खरेतर चर्चा होणे अपेक्षित आहे. प्राचीन काळापासून महिलाना दुय्यम दर्जा मिळाला आहे. समाजात नेहमी जात, धर्म आणि लिंग याआधारे भेदभाव केला जातो. लिंगाधारित भेदभावामूळे महिलांचे समाजातील स्थान खूपच रसातळाला गेले आहे. समाजात पावलोपावली स्त्रीची खूप उपेक्षा होत आहे. पुरुषांचा स्त्रीकडे पाहाण्याचा द्रुष्टीकोन निर्मळ नाही हे आपण अनुभवावरुन सांगू शकतो. पुरुषप्रधान संस्क्रुतीत स्त्रीची होणारी कुचंबना नवीन नाही. तरीही जिजाऊ, अहिल्याबाई होळकर, सावित्रीबाई, ताराराणी, लक्ष्मीबाई, इंदिरा गांधी अशा अनेक महिलानी विषमतावादी परिस्थितीवर मात करुन उज्ज्वल इतिहास निर्माण केला आहे.<br />
<a name='more'></a><br />
<br />
<br />
स्त्रिया सक्षम व्हायच्या असतील तर त्यानी त्यांच्या मनातील न्युनगंड काढून टाकला पाहिजे. स्त्री ही मूळातच खूप ताकदवान, बुद्धिमान, सशक्त, सोशिक असते. निसर्गाने स्त्रीला खूप प्रबळ बनवले आहे. पुरुषांपेक्षा स्त्रीमध्ये गुणवत्ता नक्कीच जास्त आहे. परंतु संधीच्या अभावी ती उपेक्षित राहते. तरीही विषमतावादी वातावरणात स्त्री आपले स्थान बळकट करत आहे ही समाधानाची बाब आहे. प्रत्येक यशस्वी पुरुषाच्या मागे एखादी स्त्री खांबीरपणे उभी असते. हे आपण इतिहासावरुन पाहू शकतो. स्त्री तिच्या आयुष्यात अनेक भूमिका पार पाडत असते. कधी ती आई असते, कधी बायको, बहिण तर कधी मैत्रीण. परंतु या सर्व भूमिकामध्ये ती पुरुषांच्या मागे एक प्रेरणा बनून उभी असते. स्त्रिया प्रगतीच्या प्रवाहात मागे राहिल्या तर त्याचे अनिष्ठ परिणाम समाजावर दिसून येतील. स्त्रियाना समजून घेण्यात पुरुष कमी पडत आहेत. स्त्रीच्या भावना, विचार निर्मळ मनाने समजून घेतले पाहिजे. अशा व्यक्ती संख्येने फार कमी आहेत हीच शोकांतिका आहे. स्त्रीला समाजात मानाचे स्थान मिळावे, तिच्याबद्दल सर्वानी आदर बाळगावा अशी स्त्रीची अपेक्षा असते. यासाठी सर्व समाजाने प्रयत्न करणे गरजेचे आहे. तरच समतावादी, स्त्रीप्रधान संस्क्रुतीची वाढ होईल.<br />
<br />
जागतिक महिला दिनानिमित्त सर्वाना खूप खूप शुभेच्छा.....<br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
-रेश्मा राणे, मलकापूर, जि. बुलढाणा.</div>
</div>
Reshma Ranehttp://www.blogger.com/profile/07343060370799538835noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-8713537741737185535.post-39183313680833518972015-03-07T01:02:00.000+05:302015-03-08T15:27:32.129+05:30स्त्रीयांवरील अत्याचार : सामाजिक अवनतिचे लक्षण <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="background-color: white; clear: both; color: #666666; font-family: 'Trebuchet MS', Trebuchet, Verdana, sans-serif; font-size: 16px; line-height: 20px; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrdheGrki5_lK53dCz6kxkqd_ufwoiGFE8pQjgO3b2ZDqnWLgK5Dml7rXKkquYT58-p2W8D_foB5ioMFn2TgChVgbBnbL7sExy3UC-4uWzi1aYo5QRZvsqks_YyFjjv_Whl9kq5P62bbA/s1600/2.jpeg" imageanchor="1" style="color: #888888; text-decoration: none;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrdheGrki5_lK53dCz6kxkqd_ufwoiGFE8pQjgO3b2ZDqnWLgK5Dml7rXKkquYT58-p2W8D_foB5ioMFn2TgChVgbBnbL7sExy3UC-4uWzi1aYo5QRZvsqks_YyFjjv_Whl9kq5P62bbA/s200/2.jpeg" height="162" style="-webkit-box-shadow: rgba(0, 0, 0, 0.0980392) 1px 1px 5px; border: 1px solid rgb(238, 238, 238); box-shadow: rgba(0, 0, 0, 0.0980392) 1px 1px 5px; box-sizing: border-box; max-width: 100%; padding: 5px; position: relative;" width="200" /></a></div>
<div class="MsoNormal" style="background-color: white; color: #666666; text-align: justify;">
<div style="font-family: 'Trebuchet MS', Trebuchet, Verdana, sans-serif; line-height: 20px;">
<span style="font-size: x-small;"><span lang="MR" style="font-family: Mangal; line-height: 14.984375px;">- रेश्मा राणे.</span></span></div>
<span style="font-size: x-small;"><span lang="MR" style="font-family: Mangal; line-height: 14px;"><br /></span></span>
<div style="font-family: 'Trebuchet MS', Trebuchet, Verdana, sans-serif; line-height: 20px;">
<span style="font-size: x-small;"><span lang="MR" style="font-family: Mangal; line-height: 14.984375px;">दिल्ली येथे एका अभागी भगिनीवर झालेल्या सामुहिक अत्याचाराने सारा देश खडबडून जागा झाला आणि स्त्रियांच्या सुरक्षेचा प्रश्न पुन्हा एकदा ऐरणीवर आला. दिल्लीतील त्या मुलीवर जो प्रसंग ओढवला तो माणुसकीला काळिमा फासणारा आहे. माणसाची नैतिकता किती खालावलेली आहे हेच या घटनेवरून दिसून येते. ती मुलगी रात्री १० च्या सुमारास आपल्या मित्राबरोबर एका खाजगी बसमधून प्रवास करत असताना तिच्यावर पाच जणांच्या टोळक्याने सामुहिक बलात्कार केला. त्यानंतर तिला प्रचंड शारीरिक यातना देवून तिच्या मित्रासह बसमधून फेकून दिले. अत्याचाराचे पडसाद संपूर्ण देशभर उमटले. मिडीयाने या घटनेला</span></span></div>
<a name='more'></a></div>
<div style="background-color: white; color: #666666; font-family: 'Trebuchet MS', Trebuchet, Verdana, sans-serif; font-size: 16px; line-height: 20px; text-align: justify;">
<span style="font-size: x-small;">भरपूर प्रसिद्धी दिल्यानंतर अनेक तरुण-तरुणी रस्त्यावर उतरून न्यायाची मागणी करू लागले. दोषींना फाशीची शिक्षा द्यावी अशी मागणी करत त्यांनी दिल्ली हादरवून सोडली. त्यांचे आंदोलन आटोक्यात आणण्याचे सारे प्रयत्न निष्फळ ठरले. या जमावाने हिंसक स्वरूप धारण करीत राष्ट्रपती भवनची सुरक्षा व्यवस्था भेदली. एका पोलीस कॉन्स्टेबल ला केलेल्या मारहाणीत त्याचा मृत्यू झाल्याने प्रकरणाला वेगळेच वळण मिळाले.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="background-color: white; color: #666666; font-family: 'Trebuchet MS', Trebuchet, Verdana, sans-serif; line-height: 20px; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; color: #666666; font-family: 'Trebuchet MS', Trebuchet, Verdana, sans-serif; font-size: 16px; line-height: 20px; text-align: justify;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="background-color: white; color: #666666; font-family: 'Trebuchet MS', Trebuchet, Verdana, sans-serif; font-size: 16px; line-height: 20px; text-align: justify;">
<span style="font-size: x-small;"><span lang="MR" style="font-family: Mangal; line-height: 14.984375px;">भारतात सामाजिक विषमता हि जात, धर्म आणि लिंग या तीन घटकावर आधारित आहे. पुरुषप्रधान संस्कृतीत स्त्रियांना नेहमीच दुय्यम स्थान मिळत आले आहे. स्त्री हि केवळ उपभोगाची वस्तू आहे अशी पारंपारिक, प्रतिगामी मानसिकता आहे. स्त्रियांना शिक्षण, सत्ता, संपत्तीचे सारे अधिकार नाकारण्यात आले होते. धार्मिक कायद्यांचा आधार घेवून स्त्रियांवर अधिकाधिक बंधने लादली गेली. सतीप्रथा, हुंडाप्रथा, बालविवाह यासारख्या अनेक अन्यायकारक चालीरीतिनी लाखो स्त्रियांचे अवघे आयुष्यच करपून टाकले. भारतात ब्रिटीशांचे आगमन होईपर्यंत या निर्दयी प्रथा चालूच होत्या. ब्रिटीशकाळात जोतीबा फुले आणि सावित्रीमाई, राजा राममोहन रोय यासारख्या भारतीय समाजसुधारकांची स्त्रीस्वातंत्र्याची चळवळ आणि ब्रिटीशांचा स्त्री विषयक पाश्चात्य दृष्टीकोन यामुळे ब्रिटीशानी अनेक वाईट चालीरीती बंद करण्यासाठी कठोर कायदे केले. सतीप्रथा बंदी कायदा (१८२९), विधवा पुनर्विवाह कायदा (१८५६) संमतीवयाचा कायदा (१८८६) यासारख्या कायद्यांनी अनिष्ठ प्रथांना ब्रिटीशानी चाप लावला.</span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background-color: white; color: #666666; font-family: 'Trebuchet MS', Trebuchet, Verdana, sans-serif; line-height: 20px; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; color: #666666; font-family: 'Trebuchet MS', Trebuchet, Verdana, sans-serif; font-size: 16px; line-height: 20px; text-align: justify;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="background-color: white; color: #666666; font-family: 'Trebuchet MS', Trebuchet, Verdana, sans-serif; font-size: 16px; line-height: 20px; text-align: justify;">
<span style="font-size: x-small;"><span lang="MR" style="font-family: Mangal; line-height: 14.984375px;">१५ ऑगस्ट १९४७ ला भारताला स्वातंत्र्य मिळाल्यानंतरही स्त्रियांच्या हक्क अधिकारासाठी, त्यांच्यावरील अन्यायाचे निवारण करण्यासाठी अनेक कायदे केले गेले. परंतु स्त्रियांच्या अत्याचाराचे वाढते प्रमाण रोखण्यात आपण अयशस्वी ठरलो आहोत.</span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background-color: white; color: #666666; font-family: 'Trebuchet MS', Trebuchet, Verdana, sans-serif; line-height: 20px; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; color: #666666; font-family: 'Trebuchet MS', Trebuchet, Verdana, sans-serif; font-size: 16px; line-height: 20px; text-align: justify;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="background-color: white; color: #666666; font-family: 'Trebuchet MS', Trebuchet, Verdana, sans-serif; font-size: 16px; line-height: 20px; text-align: justify;">
<span style="font-size: x-small;"><span lang="MR" style="font-family: Mangal; line-height: 14.984375px;">गेल्या अनेक वर्षात स्त्रियांवर होणार्या शारीरिक आणि मानसिक अत्याचाराचे प्रमाण दिवसेंदिवस वाढतच चालले आहे. प्रत्यक्षात सरकारी आणि सामाजिक संस्थांनी स्त्री अत्याचाराची जी आकडेवारी उपलब्ध करून दिली आहे, ती पोलीस स्टेशनला प्रत्यक्ष नोंद होणार्या तक्रारीवरून दिली आहे. परंतु नोंद होणार्या घटनांपेक्षाही अनेक कारणांमुळे अंधारात राहणाऱ्या घटनांची संख्या जास्त आहे. खालील आकडेवारीवरून एक नजर टाकली तर स्त्री अत्याचाराचे भीषण वास्तव दिसून येईल.</span></span></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="-webkit-box-shadow: rgba(0, 0, 0, 0.0980392) 1px 1px 5px; background-color: white; border: 1px solid rgb(238, 238, 238); box-shadow: rgba(0, 0, 0, 0.0980392) 1px 1px 5px; color: #666666; font-family: 'Trebuchet MS', Trebuchet, Verdana, sans-serif; font-size: 16px; line-height: 20px; margin-left: auto; margin-right: auto; padding: 5px; position: relative; text-align: center;"><tbody>
<tr><td><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiuFnpMnuY0n7klPCU87UR9dLyK47AIEtsJOkFtmSQn4z12ZQiFByAk6IRM9KhBP-9sGJB74p7WYyh1mCFe9t2WyPyHhOysFxsvi2hokulpXv07OGFdn7kmrROLOnfNbKJr9F1jZC-gkD0/s1600/crime+against+women.png" imageanchor="1" style="color: #888888; text-decoration: none;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiuFnpMnuY0n7klPCU87UR9dLyK47AIEtsJOkFtmSQn4z12ZQiFByAk6IRM9KhBP-9sGJB74p7WYyh1mCFe9t2WyPyHhOysFxsvi2hokulpXv07OGFdn7kmrROLOnfNbKJr9F1jZC-gkD0/s280/crime+against+women.png" height="107" style="-webkit-box-shadow: rgba(0, 0, 0, 0.0980392) 0px 0px 0px; background-color: transparent; background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; border: none; box-shadow: rgba(0, 0, 0, 0.0980392) 0px 0px 0px; box-sizing: border-box; max-width: 100%; padding: 0px; position: relative;" width="280" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="font-size: 13px;"><a href="http://epaper.indianexpress.com/77687/Indian-Express-Pune/26-December-2012#page/7/2" style="color: #888888; text-decoration: none;" target="_blank"><span style="color: red;"><b><i><span style="font-size: x-small;">Ref.: The Indian Express, 26th Dec. 2012.</span></i></b></span></a></td></tr>
</tbody></table>
<div class="MsoNormal" style="background-color: white; color: #666666; font-family: 'Trebuchet MS', Trebuchet, Verdana, sans-serif; line-height: 20px; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="background-color: white; color: #666666; font-family: 'Trebuchet MS', Trebuchet, Verdana, sans-serif; line-height: 20px; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; color: #666666; font-family: 'Trebuchet MS', Trebuchet, Verdana, sans-serif; font-size: 16px; line-height: 20px; text-align: justify;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="background-color: white; color: #666666; font-family: 'Trebuchet MS', Trebuchet, Verdana, sans-serif; font-size: 16px; line-height: 20px; text-align: justify;">
<span style="font-size: x-small;"><span lang="MR" style="font-family: Mangal; line-height: 14.984375px;">मुंबईसारख्या गर्दीच्या ठिकाणी लोकलमधून प्रवास करताना अवतीभवतीच्या चोरट्या नजरा, किळसवाने स्पर्श या सर्वांचा सामना अनेक स्त्रियांना रोज करावा लागतो. गर्दीच्या ठिकाणी होणारी धक्काबुक्की, आणि त्यातून स्वत:चा स्वार्थ साधून घेणारे महाभाग हे दृश्य नेहमीच पहावयास मिळते. कॉलेजला येणा-जाणार्या मुलींची अनेक वेळा टारगट मुले छेड काढतात. घाणेरड्या कॉमेंट पास करणे, अश्लील हावभाव करणे यासारखे प्रकार सर्वसामान्य झाले आहेत. अनेक स्त्रियांना स्वतःच्या घरी मिळणारी अपमानास्पद वागणूक, त्यांची मानहानी, शारीरिक, मानसिक छळ यामुळे अनेक महिलांचे जीव जात आहेत. स्त्रियांवर होणार्या बलात्कारापैकी बहुतांशी बलात्कार हे नात्यातल्या किंवा ओळखीच्या व्यक्तीकडून केलेले असतात, असे मानसशास्त्रज्ञ सांगतात. त्यामुळे अशा घटनांची जास्त वाच्यता होत नाहीत. परिणामी अशा तक्रारी पोलीस स्टेशन पर्यंत येत नाहीत. त्यामुळे स्त्रियांना/मुलीना मुकाटपणे छळ सहन करावा लागतो.</span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background-color: white; color: #666666; font-family: 'Trebuchet MS', Trebuchet, Verdana, sans-serif; line-height: 20px; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; color: #666666; font-family: 'Trebuchet MS', Trebuchet, Verdana, sans-serif; font-size: 16px; line-height: 20px; text-align: justify;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="background-color: white; color: #666666; font-family: 'Trebuchet MS', Trebuchet, Verdana, sans-serif; font-size: 16px; line-height: 20px; text-align: justify;">
<span style="font-size: x-small;"><span lang="MR" style="font-family: Mangal; line-height: 14.984375px;">स्त्रियांवरील अन्याय/अत्याचार दूर करण्यासाठी प्रभावी कायदे आणि त्याची कठोर अंमलबजावणी आवश्यक आहेच, परंतु त्याबरोबरच आवश्य आहे ती जनजागृती. स्त्रियां/मुलींना मार्गदर्शन अत्यंत महत्वाचे आहे. आणि शाळा, कॉलेज, स्वयंसेवी संस्था यांनी प्रयत्न करून हे उपक्रम राबवले पाहिजेत. आजकाल प्रेमप्रकरणांमध्ये झालेली वाढ लक्षात घेता मुलगा आणि मुलगी या दोघांचेहि समुपदेशन करण्याची गरज आहे. प्रेम करणे हि वाईट गोष्ट नाही. परंतु प्रेमाच्या नावाखाली अश्लीलतेचा जो नंगानाच चालू असतो, तो फार भयंकर आहे. महाविद्यालयीन तरुण-तरुणी यात फारच आघाडीवर आहेत. अनेक तरुणांची जी प्रेम प्रकरणेचालू आहेत, ते आपल्या जोडीदाराबरोबर निर्जन स्थळी जावून अश्लील चाळे करतात (अपवाद आहेत.) हे निश्चितच सामाजिक हिताचे लक्षण नाही. प्रेम हि उदात्त भावना बाजूलाच राहते आणि वासनेचा बाजार सुरु होतो. अशा घटनांमध्ये बहुतांशी वेळा मुलीच बळी ठरतात. लग्नाचे, नोकरीचे आमिष दाखवून शारीरिक संबंध ठेवायचे आणि आपली गरज पूर्ण झाली कि त्या मुलीला वार्यावर सोडायचे हे सर्रास घडते. काही घटनांची पोलीस स्टेशन ला नोंद होते मात्र बहुतांशी मुली बेअब्रूच्या भीतीने गप्पच राहतात. तक्रार करीत नाहीत. त्यामुळे ज्या घटना उजेडात येतात त्यापेक्षा वास्तव फारच भीषण असते. </span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background-color: white; color: #666666; font-family: 'Trebuchet MS', Trebuchet, Verdana, sans-serif; line-height: 20px; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; color: #666666; font-family: 'Trebuchet MS', Trebuchet, Verdana, sans-serif; font-size: 16px; line-height: 20px; text-align: justify;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="background-color: white; color: #666666; font-family: 'Trebuchet MS', Trebuchet, Verdana, sans-serif; font-size: 16px; line-height: 20px; text-align: justify;">
<span style="font-size: x-small;"><span lang="MR" style="font-family: Mangal; line-height: 14.984375px;">पुण्यासारख्या सुसंस्कृत शहरातही अशा प्रकारच्या घटना सातत्याने घडत आहेत. सायंकाळी सहा नंतर पार्वतीच्या टेकडीवर तरुण मुला-मुलींचे काय धंदे चालू असतात ते एकदा पहा, म्हणजे तरुण पिढीची कशी अवनती होत चालली आहे ते दिसून येईल. बर्र, अशा गोष्टीना पोलीस किंवा प्रशासन का चाप लावत नाही हा प्रश्नच आहे. त्या टेकडीवर सायंकाळी फिरायला येणाऱ्या सर्व लोकांना माहित आहे कि तिथे वाईट प्रकार रोजच घडतात. अनेक जोडपी तिथे अंधारात बसलेली असतात. त्यावेळी तिथून काही टारगट मुलेही फिरत असतात. यातून जर एखादा अनुचित प्रकार घडला तर त्याला जबाबदार कोण ? अश्लील चाळे करणारे युवक-युवती ? कि पोलीस आणि प्रशासन ? कि उघड्या डोळ्यांनी तो प्रकार पाहणारा सारा समाज ?</span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background-color: white; color: #666666; font-family: 'Trebuchet MS', Trebuchet, Verdana, sans-serif; line-height: 20px; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; color: #666666; font-family: 'Trebuchet MS', Trebuchet, Verdana, sans-serif; font-size: 16px; line-height: 20px; text-align: justify;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="background-color: white; color: #666666; font-family: 'Trebuchet MS', Trebuchet, Verdana, sans-serif; font-size: 16px; line-height: 20px; text-align: justify;">
<span style="font-size: x-small;"><span lang="MR" style="font-family: Mangal; line-height: 14.984375px;">अनुचित घटना घडल्यानंतर दोषींना शिक्षा देणे हे समाजिक सुव्यवस्थेचे लक्षण नाही तर अशा प्रकराना आळा घालणे हि सामाजिक सुव्यवस्था आहे. परंतु दुर्दैवाने आपण अशा घटना घडेपर्यंत गप्प राहतो. आणि घटना घडली कि प्रशासन किंवा इतर गोष्टींवर त्याचा राग काढतो. पण आपण स्वतः आपली जबाबदारी कितपत पार पाडतो हा प्रश्न आपण स्वतःलाच विचारायला हवा. कारण सामाजिक सुधारणा तर सर्वांनाच हवी असते मात्र ती स्वतःला वगळून.</span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background-color: white; color: #666666; font-family: 'Trebuchet MS', Trebuchet, Verdana, sans-serif; line-height: 20px; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; color: #666666; font-family: 'Trebuchet MS', Trebuchet, Verdana, sans-serif; font-size: 16px; line-height: 20px; text-align: justify;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="background-color: white; color: #666666; font-family: 'Trebuchet MS', Trebuchet, Verdana, sans-serif; font-size: 16px; line-height: 20px; text-align: justify;">
<span style="font-size: x-small;"><span lang="MR" style="font-family: Mangal; line-height: 14.984375px;">प्रत्येकाने जर आपली आई, बहिण, बायको, मुलगी यांना सन्मानाने वागविले, त्यांच्यावर कोणत्याही प्रकारचा अन्याय/अत्याचार होणार नाही याकडे लक्ष दिले, वेळोवेळी त्यांच्याशी संवाद साधून त्यांच्या समस्या, प्रश्न जाणून घेतले तर अशा घटनांमध्ये निश्चितच घट होईल. पुरुषांनी आपली पुरुषप्रधान मानसिकता बदलून स्त्रियांना समजून घ्यायला हवे. पुरुषांचा अहंगड आणि स्त्रियांचा न्यूनगंड कमी होण्यासाठ प्रयत्न करायला हवेत. समाजात घडणार्या अनुचित घटनांना त्या-त्या वेळी प्रत्यक्षदर्शीनी विरोध करायला हवा. पोलीसानीही अशा मदत करणाऱ्या लोकांशी सौजन्याने वागावे, जेणेकरून लोकांची मदत करण्याची भावना वाढीस लागेल. </span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background-color: white; color: #666666; font-family: 'Trebuchet MS', Trebuchet, Verdana, sans-serif; line-height: 20px; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="background-color: white; color: #666666; font-family: 'Trebuchet MS', Trebuchet, Verdana, sans-serif; font-size: 16px; line-height: 20px; text-align: justify;">
<span style="font-size: x-small;"><span lang="MR" style="font-family: Mangal; line-height: 14.984375px;">मुलीनी स्वतःसाठी काही नियम लावून घेतले पाहिजेत. याचा अर्थ मुलीनी बंधनात राहावे असा अजिबात नाही. परंतु कोणत्याही मुलांशी मैत्री करताना त्याची पार्श्वभूमी, स्वभाव, त्याच्या सवयी या गोष्टींची माहिती घ्यावी. कुणीही आपला गैरफायदा घेणार नाही याकडे लक्ष द्यायला हवे. काही चुकीचा प्रकार वाटलाच तर क्षुल्लक समजून त्याकडे दुर्लक्ष करू नये. लगेच वडीलधार्या व्यक्तींच्या कानावर हा प्रकार घालावा. जेणेकरून वेळीच अशा घटनांना पायबंद घालता येईल. प्रेमाचे नाटक करून मुलींचा उपभोग घेण्याचे प्रमाण अलीकडे फार वाढले आहे, त्यामुळे मुलीनी सावध राहणे हेच योग्य. दुसर्या बाजूला मुलांनीही मुलींकडे पाहण्याचा पारंपारिक दृष्टीकोन बदलला पाहिजे. ज्या वयात शिक्षण, करिअर या गोष्टींवर लक्ष केंद्रित करायचे त्या वयात प्रेमाच्या नावाखाली चुकीच्या मार्गाने जावू नये. मुलींची छेड काढणे, त्यांना त्रास देणे यासारखे प्रकार करू नयेत किंवा कोणी करत असेल तर पोलीस, शिक्षक, पालक वगैरे लोकांची मदत घ्यावी. स्त्रियांची सुरक्षा हि केवळ स्त्रियांची समस्या नाही तर ती पुरुषांचीही समस्या आहे हे प्रत्येक पुरुषाने लक्षात ठेवावे.</span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background-color: white; color: #666666; font-family: 'Trebuchet MS', Trebuchet, Verdana, sans-serif; line-height: 20px; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; color: #666666; font-family: 'Trebuchet MS', Trebuchet, Verdana, sans-serif; font-size: 16px; line-height: 20px; text-align: justify;">
</div>
<a href="https://www.blogger.com/blogger.g?blogID=8713537741737185535" name="more" style="background-color: white; color: #666666; font-family: 'Trebuchet MS', Trebuchet, Verdana, sans-serif; font-size: 16px; line-height: 20px;"></a><br />
<div class="MsoNormal" style="background-color: white; color: #666666; font-family: 'Trebuchet MS', Trebuchet, Verdana, sans-serif; font-size: 16px; line-height: 20px; text-align: justify;">
<span style="font-size: x-small;"><span lang="MR" style="font-family: Mangal; line-height: 14.984375px;">पुढील काळात कायद्यांची कडक अंमलबजावणी, सामाजिक जागृती, पोलीस-प्रशासनाचे प्रयत्न या सर्व माध्यमातून स्त्रियांवर होणारे अत्याचार रोखण्यासाठी सर्वांनी प्रयत्न करायला हवेत, तरच निकोप समाजाचे आपले स्वप्न साकार होईल.</span></span></div>
</div>
Reshma Ranehttp://www.blogger.com/profile/07343060370799538835noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8713537741737185535.post-18960526535416589702015-03-05T10:21:00.000+05:302015-03-27T13:02:21.291+05:30कापूस उत्पादकांचे मरण कसे थांबावे ?<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEid23gNOSvw8lbYxEKRw5_YeIfCxsvnTmOxrKT_yhqBMOQh6eYNbrYeDNr-sHwHm37OfOfTkL7z8QDAMCZd1uqHoi8RMZ8fB5OoVEmiY-fRCV3NA3XM7Ue1jWw2Iziqr4EHqrHZuXbebTY/s1600/IMG-20150227-WA0000.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEid23gNOSvw8lbYxEKRw5_YeIfCxsvnTmOxrKT_yhqBMOQh6eYNbrYeDNr-sHwHm37OfOfTkL7z8QDAMCZd1uqHoi8RMZ8fB5OoVEmiY-fRCV3NA3XM7Ue1jWw2Iziqr4EHqrHZuXbebTY/s1600/IMG-20150227-WA0000.jpg" height="294" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">दै. लोकसत्ता, लोकमानस, 27/02/2015</td></tr>
</tbody></table>
<br />
विदर्भातील कापूस उत्पादक शेतकर्यांचा प्रश्न फारच गंभीर बनत चालला असून गेल्या काही वर्षात कापसाच्या भावात चिंताजनक चढ-उतार होत आहेत. गेल्यावर्षी पाच ते साडेपाच हजार रुपये प्रतिक्विंटल असलेला भाव यावर्षी साडेतीन हजार रुपयापर्यंत खाली आलेला आहे. केंद्र सरकारने जाहीर केलेला 4050 रु. प्रति क्विंटल हमीभाव अपूरा असला तरी तेवढीही किंमत शेतकर्याला मिळताना दिसत नाही. केंद्र सरकार नाफेडमार्फत कापसाची खरेदी करते. नाफेड कोटन फेडरेशनमार्फत खरेदी करते. गेल्या अनेक वर्षात राज्य सरकारची हीच भूमिका राहिली आहे. मात्र यावर्षी राज्य सरकारची संदिग्ध भूमिका दिसून येते. राज्य सरकार कापूस खरेदीपासून पळ काढण्याचा प्रयत्न करत आहे. जर सरकारकडून कापसाची खरेदी झाली नाही तर खरेदी थांबल्यामूळे व्यापारी कमी किमतीत कापूस खरेदी करतील ही भिती होती आणि तीच परिस्थिती सध्या दिसत आहे. कारण 4050 रु. हमीभाव असताना शेतकर्याला प्रत्यक्षात मात्र 3500 रुपयापर्यंतच भाव मिळत आहे. सरकारकडून खरेदी करण्यात असलेली आणखी एक अडचण म्हणजे नाफेडच्या क्रेडित लिमीटचा प्रश्न. त्यामुळे नाफेड आणि पणन महासंघादरम्यान करार करण्यात अडथळे येत आहेत.<br />
<a name='more'></a><br />
<br />
एका बाजूला वरीलप्रमाणे परिस्थिती सुरु असताना महाराष्ट्रात मात्र नेहमीप्रमाणे कापसाच्या प्रश्नावर राजकारण होत आहे. कापूस उत्पादक शेतकर्यांच्या व्यथा समजून घेण्यात सर्वपक्षिय नेते कमी पडत आहेत. कापसाला अपेक्षित भाव मिळत नाही, त्यातच मजूरीचे दरही (8-10रु. प्रति किलो ) वाढलेले आहेत. गारपिठीमुळे कापसाचे खूप नुकसान झाले आहे. अशा सर्व पातळीवर येत असणार्या अडचणीना वैतागून शेतकरी खाजगी सावकाराच्या मायाजालात अडकत आहे. त्यानंतर त्याला आत्महत्येशिवाय दुसरा मार्ग उरत नाही. पश्चिम महाराष्ट्रात जेव्हा ऊसाच्या दराचा प्रश्न निर्माण होतो तेव्हा ऊस उत्पादक शेतकरी आणि त्यांच्या संघटना या प्रश्नावर आक्रमक होत अपेक्षित दर पदरात पाडून घेण्यात यशस्वी होत आहे. त्यामानाने कापूस उत्पादक शेतकरी संघर्षात कमी पडत आहे. विविध शेतकरी संघटनाही कापसाच्या प्रश्नावर आक्रमक भूमिका घेताना दिसत नाहीत. सरकारने याप्रश्नी योग्य भूमिका घेतली नाही तर कापूस उत्पादक शेतकर्यांचे मरण अटळ आहे.<br />
<br />
<br />
रेश्मा राणे, मलकापूर, जि. बुलढाणा.<br />
<br /></div>
Reshma Ranehttp://www.blogger.com/profile/07343060370799538835noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8713537741737185535.post-79063823387842218022015-03-05T10:16:00.000+05:302015-03-27T13:02:36.347+05:30अधिकाऱ्यांनी कामे कशी करायची ?<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-left: 0px; margin-right: 0px; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgaBdz4IjjcCWrDKWkUqBdk_L-54MTTxf0yzT3LB6gCwI2JdQAwX2zr8eUm7I2KBGQ6565vd3UVCDPEqb_L0scIMjODm0RrtdbVr5E3WgSB9TA-IthASazXnsKTmzzFHVN2F2TNEuHwDoE/s1600/IMG-20150204-WA0001.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgaBdz4IjjcCWrDKWkUqBdk_L-54MTTxf0yzT3LB6gCwI2JdQAwX2zr8eUm7I2KBGQ6565vd3UVCDPEqb_L0scIMjODm0RrtdbVr5E3WgSB9TA-IthASazXnsKTmzzFHVN2F2TNEuHwDoE/s1600/IMG-20150204-WA0001.jpg" height="320" width="141" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">दै. लोकसत्ता</td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
आळंदीच्या मुख्याधिकार्याना स्थानिक नगरसेवकानी मारहाण केल्याची दुर्दैवी बातमी व्रुत्तपत्रात वाचनात आली. प्रशासकीय अधिकार्याना त्यांच्या कर्तव्याची अशी बक्षिशी मिळणार असेल तर कुणीच अधिकारी आपले काम चोखपणे बजाऊ शकणार नाही. अधिकार्याना आपले काम व्यवस्थित करण्यासाठी समाजातील सर्व घटकानी तशी परिस्थिती निर्माण करणे आवश्यक आहे. शासकीय कामात अडथळे आणून अधिकार्याना त्रास देण्यात येत असेल तर ही गंभीर बाब मानली पाहिजे. सुभाष माने, श्रीकर परदेशी, महेश झगडे या अधिकार्यांच्या होणार्या आकस्मिक</div>
<a name='more'></a> बदल्या, त्यांच्या धोरणाना संबंधित खात्याच्या मंत्र्यांकडून होणारा विरोध या बाबी अलीकडे ठळकपणे नजरेस आल्या आहेत. हे कमी कि काय म्हणून प्रशासकीय अधिकार्याना काळे फासणे, मारहाण करणे अशा घटनाही घडू लागल्या आहेत. प्रशासनात कामचुकारपणा वाढीस लागला असताना काही अधिकारी जनहिताचा विचार करुन प्रामाणिकपणे आपले काम करत असतात. अशा वेळी त्यांच्या पाठीशी उभे राहायचे सोडून त्यानाच त्रास देण्यात येत असेल तर सरकारी पातळीवर कडक पावले उचलून उपाययोजना करावी. अधिकार्यांशी असभ्य वर्तन करणार्याना कठोर शासन झाले पाहिजे.<br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
रेश्मा राणे, मलकापूर, जि. बुलढाणा.</div>
</div>
Reshma Ranehttp://www.blogger.com/profile/07343060370799538835noreply@blogger.com1